"To je vše, děkuji za Váš čas a ozveme se Vám během příštího týdne". Kolikrát jsme něco, když už ne přímo totožného, tak alespoň velice podobného, slyšeli na závěr pohovoru? Kolikrát jsme to použili sami v roli personalistů? Jak jsme se cítili my sami a jak jsme předpokládali nebo odhadovali, že se cítí druhá strana? Abych těch otázek nebylo přespříliš, přejděme k v tuto chvíli poslední - musí to tak být?
Odpověď se pokusím najít prostřednictvím konkrétního příkladu. Představte si, že přicházíte na pohovor jako uchazeč o inzerovanou pozici. Na úvod začne pohovor probíhat poměrně standardně - přivítání, popis procesu, psaný test a pak už samotný pohovor.
Těžiště pohovoru je v otevřených otázkách, behaviorálních otázkách a otázkách směřujících za hranice očekávaných otázek a odpovědí, tak aby se Vaše osobnost personalistovi odkrývala vrstvu po vrstvě s požadovanou jasností.
Jak se bude cítit? Možná, že Vás tento přístup přinutí vystoupit z komfortní zóny, že nad podobnými "proč" a "jak" jste vlastně nikdy nepřemýšleli. Možná, že na Vás bude vidět, že podobné sekvence otázek směřujících do hloubky jste nenašli na portálech typu "Jak se připravit na pohovor" a na druhé "proč" nebo "jak" vlastně nemáte vůbec žádnou odpověď. Možná, že budete marně hledat souvislost s pozicí, o kterou se ucházíte. Možná se budete cítit "ve svém živlu", chopíte se příležitosti a uděláte veskrze pozitivní dojem.
Poté, co pohovor skončí a proberou se veškeré typické formality budete očekávat: "To je vše, děkuji za Váš čas a ozveme se Vám během příštího týdne", ale na místo toho se personalista zeptá, chcete v tuto chvíli slyšet zpětnou vazbu na Vás vzhledem k inzerované pozici?
Pokud ano a personalista profesionálně, věcně a přesně zhodnotí Váš profil vzhledem k dané pozici (je třeba zdůraznit pro jistotu ještě jednou, že vzhledem k dané pozici - čili ne Vás jako člověka), zvýrazní Vaše silné stránky a poukáže na oblasti ke zlepšení, jak se Vám bude z pohovoru odcházet, jak se budete cítit?
Především je tu možnost být interaktivní - uchazeč má možnost reagovat, vyjádřit se k pozorováním, doplnit detaily, na které se během pohovoru nedostalo.
Obrovskou výhodou pro uchazeče je okamžitost zpětné vazby. Každý z nás, kdo se někdy pohovoru účastnil ví, že většinou vnitřně cítíme, jaký dojem jsme udělali, přesto je dobré vědět to specificky a v konstruktivní formě. Takové informace a následná sebereflexe muže výrazně pomoci v příštím kole (v případě úspěchu) nebo na jiném pohovoru (v případě neúspěchu).
Vnímavější uchazeči budou schopni na základě celkového "zážitku" z pohovoru přehodnotit svoje odpovědi, promyslet si, jakým způsobem lépe popsat své zkušenosti, dovednosti a svoji osobnost vzhledem k roli nebo typu role, o který usilují.
Personalista si může vyjasnit některé detaily nebo vazby mezi pozorovanými jevy, sledovat uchazečovi reakce a doplnit si tak celkový obrázek o uchazeči.
Pokud zpětná vazba tak řečeno "padne na úrodnou půdu", může se vytvořit silné pouto důvěry a porozumění mezi personalistou a uchazečem, které může přinést přinést pozitiva pro obě strany v budoucnosti - o čem jiném by měla personalistika být, než o budování vazeb a důvěry?
Je zřejmé, že tento přístup vyžaduje značnou zkušenost na straně personalisty a zájem o psychologii, typologii osobností, řeč těla a další podobné oblasti. Tento, v úvodu jistě silný, tlak na sebevzdělávání a rozvoj personalisty přinese v delším horizontu pozitivní přidanou hodnotu - personalista bude efektivnější, jeho pohovory budou cílenější, lépe strukturované a především - vybraní kandidáti budou lépe vyhovovat inzerovaným pozicím a tudíž, personalistovi klienti budou spokojenější a budou mít větší důvěru v jeho služby. A zde by se opět hodilo opakovat poslední větu z předchozího paragrafu - o čem jiném by měla personalistika být, než o budování vazeb a důvěry?
Protože přímá zpětná vazba může být pro některé uchazeče v podstatě nepříjemná, rozhodně nelze doporučit nabízet ji všem. Postupem času si jistě vypěstujete intuici, která Vám umožní odhadnout, zda by daný uchazeč zpětnou vazbu uvítal. Nikdy ale nezapomeňte se předem zeptat, zda daný uchazeč o zpětnou vazbu stojí (a to i kdybyste si byli jisti na 100%).
Než začnete okamžitou zpětnou vazbu nabízet přímo uchazečům, zkuste si nejprve dávat zpětnou vazbu jen pro sebe, v duchu, ihned po skončení pohovoru. Až se bude cítit silnější a jistější, začněte si procvičovat například s kolegou navzájem na svých pohovorech a až poté začněte okamžitou zpětnou vazbu nabízet přímo vybraným uchazečům.
I když poskytování okamžité zpětné vazby stojí personalisty hodně úsilí, a to především ze začátku, a je možné pouze díky kontinuálnímu sebevzdělávání a častému procvičování, nabízí odměnu v podobě úžasného pocitu sledovat uchazeče, který, i když cítí, že mu pohovor nevyšel, má pocit, že získal něco cenného a je Vám, jako personalistovi vděčný.
Strohá definice říká, že ATS (zkratka z anglického “Applicant Tracking System”) je elektronický informační systém pro podporu procesu náboru. Je to systém, který firmě dovoluje centralizovat na jedno místo veškeré informace o všech dílčích součástech náboru jako jsou: nabídky práce, uchazeči, životopisy a pohovory. Dále umožňuje jejich správu a podává nám podrobné informace o jejich aktuálním stavu v rámci jejich životního cyklu.
“Candidate experience” je termín, který se vztahuje ke kvalitě procesu náboru z pohledu uchazeče, jinak řečeno, ke kvalitě jeho “zážitku”. Není to ale jen zážitek ve smyslu něčeho neobvyklého, i když určitý “wow efect” (např. poukázka na slevu pro všechny neúspěšné uchazeče) dokáže určitě zážitek uchazeče umocnit.
Musíme být k sobě upřímní a konstatovat, že HR je v drtivé většině jedním z nejvíce zaostávajících oddělení ve firmě, co se týká digitalizace a používání smart technologií.